O tom jak napsat esej nám byla doporučena četba článku Karla Hvížďaly v časopise Reflex Esej o eseji. Tento článek, který mi měl pomoci napsat tuto esej, ve mě zanechal ještě více rozpaků a nejistoty, než před četbou. Nepochopil jsem nic. Jediné, čemu jsem rozuměl byla věta, že dokud neučiním poslední tečku, tak esej nekončí. Tak teda zkusím něco stvořit.

Místo, kde budu muset 11. května hodinu stát a předstírat znalost urbanismu, je za „červeným“ kostelem u vchodu do, myslím, že to je zdravotní škola, nebo něco podobného, no, každopádně je to tzv. „Bílý dům“. Když jsem toto místo navštívil poprvé a prozatím naposledy, tak jsem dostal strach, že až tam budu s nějakou tou prezentací, že tam nikoho nepotkám. Teda kromě desítek dalším studentů fakulty architektury, kteří, jak jsem zjistil, se v hojném počtu budou nacházet kolem „červeného“ kostela. Kolem mého místa, které se přesně, dle vypracované perspektivy, nachází na trávě před „Bílým domem“, je sice trochu historické zástavby, ale co je nejdůležitější, je to, že tam jsou hlavně auta, které z jedné i z druhé strany objíždějí „červený“ kostel. Doufám, že během hodiny, kdy tam budu stát, kolem projde aspoň nějaká studentka místní školy nebo nějaký důchodce či důchodkyně s nákupem.

Ovšem podle zadání na happening bychom měli prezentovat dané perspektivy a konzultovat nebo zavést konzultaci mezi lidmi o daném místě. Nejsem si však jist, jak se mi to podaří, když s těmi návrhy moc nesouhlasím. Doposud jsem si z přednášek urbanismu odnesl to, že „nej“ jsou úzké uličky. Podle tohoto hesla jsou utvořeny tyto perspektivy, kde každé doposud volné místo zaplnily bloky domů. Když jsem se postavil na místo, z kterého byla kreslena perspektiva tak „červený“ kostel byl dle mých pocitů strašně blízko a na obrázku jsem viděl ještě mezi mým stanovištěm a kostelem další 3 domy! Nechápu to! Výhled na lékařskou fakultu byl senzační, ale po zastavění bych ji vůbec nenašel. Napadá mě otázka: je to dobře? Má vůbec nějaký smysl tvořit fasády, když je z úzkých uliček nebudeme vidět? Myslím, že touto otázkou se zabýval již Adolf Loos, pro kterého bylo nejdůležitější přízemí domů, kde okolo chodí lidé a to co je výš než 4-5 m zůstává bez ozdob. Nevím. Doufám, že během studia se mi podaří změnit na to názor. Právě mě napadla další otázka, zda ty fasády ať jsou zdobené či nezdobené, viditelné z širokých prostranství nebo neviditelné z úzkých uliček jsou vůbec k něčemu. Kolik lidí si jich všímá? Řekl bych, že téměř 100% chodících lidí po ulicích nezvedne hlavu, aby se „pokochalo“ krásou, kterou tak usilovně vymyslel architekt!

Když jsem o pár řádků psal o „červeném“ kostele, který v navrhovaném stavu podle mě zanikne, tak možná někdo namítne, že Týnský chrám v Praze je taky obestavěný domy. Dá se říct, že je to skoro stejný případ. Podle mě ale není, protože mému místu chybí nějaká vertikála. Týnský chrám až dvojnásobně převyšuje okolní zástavbu, zatím co tady je „červený“ kostel ve stejné výškové úrovní jako stávající i navrhovaná zástavba.

Stále jen úzké uličky a úzké uličky… Mám pocit, že právě v úzkých uličkách v noci, kde nebudou lidé, vznikne kriminální činnost. Ale pokud tam bude živo i v noci, tak já bych se tam třeba nevyspal. Možná, že tento pocit u mě vzniká jen po shlédnutí těchto perspektiv, kde je tolik lidí a tolik činnosti, že to u mě vzbuzuje strach z hluku i v noci, kdy já potřebuji mít absolutní klid.

Je možné, že píši nesmysly, ale jsou to volné toky mých myšlenek, které mi „naskakovaly“ když jsem se díval na danou perspektivu. Omlouvám se těm, kteří se v uplynulých 4 minutách nudili, ale něco jsem napsat musel.