Při tvorbě jsme se snažili zohlednit krajinný ráz okolí vesnice Černá a krajinu Vysočiny vůbec. Nekonečné zelené lány, střídající se shluky lesů a omamující vůně mokré trávy linoucí se za chalupami. Rybníky odrážející paprsky slunce. Nejdůležitější věc, kterou si člověk uvědomí v takovém prostředí je, že to nesmí zničit, jen přizpůsobit. A tyto účely ještě dostatečně zvážit. Určitě nedělat kompromisy, ale jít si za svým a s respektem.

Statek rodiny Pacalových je současně uzavřený a otevřený. Ze tří stran ho chrání objekty a zídky. Z východu se zařezává do svahu, který tvoří přirozenou ochranu celému prostoru. Cestou ze svahu dolů pohledem směrem na statek se nám otevírá scenérie celého okolí obce Černá, rybník, renesanční zámek a různá stavební v obci. Budovy stodol na sebe navazují jako korálky na niti a tvoří přirozený řetěz hmot, nerušící okolní přírodu. Tímto způsobem jsme se chtěli vést a navázali jsme tak na staré budovy a doplnili je novými. Na jedné straně novou hmotou pro ubytování, jenž jakoby utlumuje celou sílu statku a na druhé straně nitě jízdárnu, jenž svým tvarem respektující linky terénu graduje celý prostor statku. Abychom mohli využit prostor stodol a propojit tak staré s novým, začali jsme vkládat do starého nové čisté hmoty formou lehkých dřevěných krabiček. Nakonec nitek jsme umístili nové krabičky zařezávající se do terénu a nebo terén zvedající. Čisté krabičky jsou novou hmotou, která respektuje hmotu starou a žádným způsobem se ji nesnaží znásilnit. Kontrast starého a nového vytváří vzrušující napětí.

LS 2007-2008   3. ročník

vedoucí práce:
Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D.

spolupráce:
Martin Doležel
Katerini Duničková
Markéta Škrobová